Příze je délková textilie z jednoho nebo více vláken.
K obsahu pojmu příze se v odborné textilní literatuře najdou velmi rozdílné definice.
Podle původu lze textilní vlákna rozdělit na
Do roku 2020 má celosvětová spotřeba textilních vláken dosáhnout 100 milionů ročních tun, ze kterých bude použito více než 90 % na výrobu příze.
Předení je jedna z nejstarších rukodělných činností v dějinách lidstva. Ruční předení nahradila už před více než 200 lety průmyslová výroba. Ta dosáhla v roce 2012 ve světě cca 46 milionů tun a zaměstnávala více než 6 milionů lidí (z celkového počtu 11,5 milionů zaměstnaných v textilním průmyslu).
Příprava přírodních materiálů k předení spočívá v rozvolnění chomáčků vláken, čištění od cizích příměsí a živočišných tuků (u vlny), seřazení vláken do jednoho směru (mykání) a pozvolné ztenčování vrstvy vláken průtahem na určitý poměr délky k váze materiálu (protahovací a křídlový stroj). Pro vysoce kvalitní a jemné příze se zařazuje do přípravného procesu česárna, ve které se odstraní určité procento nejkratších vláken.
Z umělých vláken se asi 2/3 přizpůsobují délkou přírodním staplovým materiálům, ke kterým se přidávají v určitém procentuálním poměru během předpřádání nebo se i zpracovávají bez příměsí stejnou technologií jako přírodní vlákna.
Z několika známých systémů se používá:
Výrobní zařízení jsou z velké části specializovaná na zpracování určitého druhu suroviny.
Podle toho se pak rozdělují příze např. na bavlnářské (z bavlny a směsí vláken s délkou do cca 60 mm), vlnařské (z vlny a vláken do cca 150 mm), z lýkových vláken, vigoňové, odpadové
Od suroviny, z níž je příze zcela nebo převážně vyrobena, se obvykle odvozuje pojmenování: vlněné, polyesterové, acetátové, skleněné atd.
Podle způsobu předpřádání: mykané, česané, poločesané, směsové, viguré
Podle účelu použití: tkalcovské, pletařské, ručně pletací, krepové, kobercové
Podle způsobu úpravy nebo zpracování: režně bílé, barevné, mercerované, opalované, křížem soukané, skané (dvojmo- trojmo- atd.), efektní (buklé, nopkové, střapcové atd.)
Světová výroba filamentových přízí dosáhla v roce 2012 cca 30 milionů tun.
Technologie výroby umělých filamentů sestává ze zvlákňování, dloužení, fixace a úpravy filamentových přízí. Z řady známých způsobů zvlákňování je nejpoužívanější (přes 90 % vyráběného množství) tzv. tavné zvlákňování.
(na oděvní textilie a koberce)
(na punčochy) a „dráty“ (rybář. šňůry, výztuž tenis. raket, umělý trávník)
Použití umělých filamentových přízí: 80 % na tkaniny a pleteniny k oděvním účelům, 7 % na koberce a 13% na technické textilie.
Příze z přírodního hedvábí „vyrábí“ tj. zvlákňuje a dlouží housenka bource morušového, odvíjení vlákna z kokonů a případné úpravy příze se provádějí strojově.
Hedvábná příze – gréž – sestává obvykle z 8-10 jednotlivých vláken držených pohromadě jen velmi nízkým zákrutem. U skaných přízí se rozeznává trama, s maximálně 150 zákruty na metr a více zakroucený organsin.
Světová roční produkce hedvábných přízí dosahuje cca 100 000 tun. Příze jsou podstatně dražší než umělé filamenty, použití: lehké ošacení, vázanky, šicí nitě.
se vyrábí stříháním nebo štěpením fólie (barvené obvykle v tavenině) na pásky o šířce 2-60 mm. Pásky se mohou upravovat kadeřením, vrapováním, matováním aj.
Použití: vázací šňůry, dekorační a technické tkaniny, vlasové pásky (niti) pro umělý trávník
Předení na kolovrátku (asi v roce 1910)
Mykací stroj na bavlnu z 30. let 20. století
Část křídlového (předpřádacího) stroje
Prstencové dopřádací stroje z 50. let 20. století
Spřádací jednotka rotorového dopřádacího stroje
Zvlákňovací tryska na PA filamenty z roku 1958
Odvíjení hedvábných filamentů z kokonů bource morušového
Bavlněná příze s periodickou vadou (moaré)
Šicí nit z polyesterové stříže (předená bavlnářskou technologií)
Efektní skané příze
Cívky se skleněnou filamentovou přízí
Tvarovaný polyamidový filament
Ručně pletací příze z fóliového pásku
Příze z fóliových pásků (hliník/polyester)