Kolovrat je zařízení ke spřádání rostlinných i živočišných textilních vláken.
Vynálezce kolovratu není známý, poprvé byl použit pravděpodobně v Indii někdy mezi 6. a 11. stoletím a do Evropy se dostal ve 13. století.
Pohyb pedálu (f) se přenáší na klikovou hřídel (d) s hnacím kolem (c). Otáčky hnacího kola se přenášejí na přeslen (r) (na vřetenu (x)) a (u) (na cívce (b)). Na vřetenu je pevně nasazeno dvouramenné křídlo (a) s vodiči niti (i). Obsluha kolovratu uvádí šlapáním na pedál do pohybu křídlo a cívku a při tom drží v ruce chomáč vláken, ze kterého přidává pramínky na konec niti. Otáčkami vřetene se nit zakrucuje a zároveň navíjí na cívku.
Maximální výrobní výkon dosažitelný s kolovratem se udává s 350 metry příze za hodinu .
Podle některých historiků byl kolovrat vynalezen v Číně už v období mezi 3. a 5. stoletím před n.l. V roce 1313 n.l. tam byl známý kolovrat s více vřeteny, poháněný vodním kolem. Stroj se měl evtl. používat ke skaní, z pozdější doby se o něm však nic neví, v historické literatuře se zachoval jen jednoduchý nákres .